Světy jedné Goldivlásky

...na jakých to maličkostech závisí štěstí!

Próza

Přestože čtu raději prózu než poezii, při psaní se jí spíš vyhýbám.
Cítím se v ní neohrabaná a ztracená,
 asi jako miniaturní slůně na dně obrovského porcelánového šálku.

Právě proto nenajdete v této rubrice mnoho příspěvků.
Možná je tento stav dočasný,
možná ne :-)



 

Mé vlastní myšlenky, vložené do nechtěně vyslechnutého rozhovoru mezi neznámým mladíkem a jeho dívkou. Nalezeno v "šuplíku", přečteno, pro Barču a všechny další, které mé myšlenky zajímají, dopsáno...

Rozhodla jsem se znovu nastoupit... Nejsem si moc jistá, co mě k tomu vedlo, kam jsem chtěla dojet, co jsem potřebovala najít. Později jsem pochopila, že ani jeden z nich nechtěl, abych si k nim přisedla, i když se usmáli a pokývali hlavou - jako ten černý zvoník z Mořice, kterému jsem coby děcko sypala drobné do kasičky a on mě pak nechal zabloudit ve svatém tichu lomených oblouků. Od té doby mám ráda gotiku, od té doby nesnáším výšky a průhledná schodiště.

Posledni komentare
03.04.2016 08:40:52: Uniq spolupráce http://www.cesky-parfem.cz/ Sleva 30% - Uniq cosmetics - parfémy Uniq cosmetics














V mých džínách vegetují tři klokani. Potkala jsem je v létě na okraji vany - kousek od ZOO, ve které chovám takové ty malinkaté pavouky, rybenky, moly, komáry, a jim podobnou vlezlou havěť. Stěžovali si, že už je unavuje věčně se s někým vláčet, ať prý teď po kapsách nosí někdo je, jako na oplátku... Říkám si: klokani, klokani, vám snad přeskočilo (no jo, možná jsem to já, komu přeskočilo, když vidím v koupelně klokany), ale vypadali důvěryhodně, tak jsem jim na to kývla.


Posledni komentare
04.01.2009 11:32:23: Nikdy není pozdě ;-) Podrobnosti dojednáme osobně :-)))
02.01.2009 20:07:45: Vyměním postaršího, nicméně zachovalého netopýra za jednoho klokana!...pokud není ještě pozdě;) :D...

 

Nepatřím do velkých vlaků.
Je v nich příliš mnoho prostoru
- přitom tak málo volnosti.


Do kupé vstupuje žena, páchne naftalínem a zatuchlinou. Ptá se, zda je sedadlo naproti volné, tak moc bych jí chtěla říct, že není, vždyť tu přeci seděl ten mladík, který se jen na chvilku ztratil z dohledu. Bylo mi v jeho přítomnosti dobře, vůbec jsem ho totiž nezajímala. Poklidně se mi díval skrz hlavu, jen občas se jeho pohled odrazil od zašlých stěn kupé a proletěl antireflexními skly mých brýlí.
Posledni komentare
23.07.2008 12:15:27: Je to spousta myšlenek v jednom malém balíčku, psala jsem a hned z druhé strany škrtala, promýšlela ...
19.07.2008 19:43:24: Hezké magdi. moc! jen při čtení vyžaduje více soustředěnosti, každé slovo je možná až moc promyšlené...
 
Světy jedné Goldivlásky © Goldilocks 2008