Světy jedné Goldivlásky

...na jakých to maličkostech závisí štěstí!

Váhání šedých dní


píšu své vzkazy pod tečkami
slova jsou pro nás v pravdě skrytá

raději mlčet?

věty jsou solí   pálí v očích
ticho je chlebem v nečekání

jen ztěžka mlčet.


.    .    .    .

zůstáváš mi
(věnováno Báře)



Prvních pár kroků
mlčíš
zastavím

Ty víš že se pokaždé zastavím

a rozhlédnu se v touze vidět ryby
na které myslíš
které si kreslíš do bloku

o kterých mluvíš jen zřídka
přestože možná umírají



Řekni mi prosím znovu kam se dívat

z nás dvou jsi to odjakživa Ty
kdo v mrtvém bahně
umí hledat nebe
Posledni komentare
01.12.2008 19:25:10: mírně melancholicky depresivní, přesně zapadá do aktuální nálady...někdy bych taky potřebovala znovu...

Kupte si bestii

touhu
a zradu
rozpaky
vzpomínky

samotu v davu


Kupte si bestii

vinu
a slzy
vteřiny ticha
v nichž přítomnost mrzí

a bolí


dejte mi
cokoli


za její hlavu
Posledni komentare
06.09.2008 18:20:53: žjova, pěkně existencionální tlaky vyzpívány, to je maso!
za hranou poledne
hnaly se cesty proti proudu
až převrátily celý svět

pod loďkou vratkou
do dlaní skrytých
                   za skořápkou


vteřiny průhledné
objaly slunce na dně řeky
nevnímat
        nechtít
               nevidět
že nad ránem se hořce stmívá

a tma mi hoří
               před očima
Posledni komentare
26.08.2008 22:50:08: d*
25.08.2008 11:06:19: nemůžu si pomoct, ale z těchto veršů mě až mrazí. ...zvlášť z posledních dvou řádků. to je síla! :)...
často se brodím chladným mořem něhy
a sčítám pouze liché kroky
oči si myji kolomazí

zalknutá vírou marně hledám břehy
hloupě se bojím

                      o žraloky

že ostřím rtů jim hlavu srazím
nebylo sychravo
než mlha spálila oblohu dožluta
rozlila hořkost po paletě

ornice zešedla
z mlčících kořenů metronom výčitek
stvoly a stébla nevytepe

vztek štípe do vlasů
bezhlavě
dokud z nich ptáci neodletí

prokřehlá podzimem
na dlaních zbrázděných
do jara počkám na objetí


































it hadn't rained
until the sky turned yellow in fire
spilled rancour above our heads

soil became grey
neither my cry nor my desire
will rise the dying plants out of their beds

sadness drove birds off my hair
ruthlessly
none of them came back to sing

though stiff with cold
in fields I'll stay
waiting if bitterness softens with spring









Zamkla jsem vzdorem

    ve snaze zkamenět
       působit netečně



desítky dveří
z papíru
        dřeva
            pískovce
                      žuly...
...zbytečně

Jediným slovem
celistvá alej
              zprůsvitněla

    v kruhu se vracím


jako bych nikdy
žádné z těch dveří
                 nezavřela



....................................................




Just out of spite

trying to petrify
          to appear impassive



I locked tens of doors
of paper
         pinewood
                      stone...
...needlessly


The only word
made barrier crack as a nut

        I came full circle

as though I'd never
slammed those doors shut


Do ticha v pokoji
            Žehlička bublá si
Harddisky poklidně předou
 
Vtíravá otázka
Drží mě za vlasy
Kde a s kým byla bych,
                       nebýt tu
                          s Tebou?

Je asi naivní topit se v utopii
Že jinde bych zazněla
           v pestřejší melodii 
Posledni komentare
15.06.2008 02:10:50: Moudrý závěr!
 
Světy jedné Goldivlásky © Goldilocks 2008