Světy jedné Goldivlásky

...na jakých to maličkostech závisí štěstí!

NOVINKY

Je mi moc líto, že tohle místo poslední dobou zanedbávám, je stěží uvěřitelné, že poslední příspěvek je starý dva měsíce... Pokusila jsem se zamyslet nad hlavními důvody a po dlouhém přemítání jsem našla dva:
1. s nástupem do práce nemám čas a bohužel ani myšlenky přidávat nové články
2. s nástupem do práce nemám čas a bohužel ani myšlenky vytvářet nebo hledat cokoliv, co bych sem mohla vložit...

Přesto se pokusím stávající stav vylepšit, mějte se mnou, prosím, trpělivost...

Za zdí jsou zrovna slyšet
nějaké neznámé hlasy:
to zas Ir Donn pronajal svůj byt
ke vzkříšení marnosti.

Ženský sten však rozeznávám jasně:
patří prostitutce Heleně a sděluje podél stěny
něco ve smyslu: pojď ke mně blíž, můj Stvořiteli,
znám tvé tajné prosby. I pozpátku.

Takhle nějak to vždycky začne, když nemohu spát.
Ležím na břiše a ruce mi sedají na podlahu.
Pod polštářem hlava a na polštáři svícen.
Ještě že mívám otevřené okno;
zapletu se do vlajících záclon, ukrojím dílek ticha z řevu ulice
a do vlasů smotám vosk.
Jsem syn Daidalův. Už je to tak zařízeno.

Flétna éterického byrokrata Kuzmy Vasiloviče
vyvhrne do prostoru folklór Podněsterské republiky.
Každou chvíli mu to přinesou.

Vše je připraveno k rozhovoru.
Chvilku v té poloze zůstanu,
a schválně, že se nestane vůbec nic.

Donn se pak k ránu (v pruhované košili) vrací domů,
oželel několik příležitostí a zařekl se, že už to nikdy neudělá.
Donn má dnes místo uší dva granáty;
promluví-li někdo na něj, exploduje.
Mlčte. Teď je důležité mlčet.







(Mario Czernay, 2009)


1  
2  
3  
4  
5  
6  
7  
8  
 
Světy jedné Goldivlásky © Goldilocks 2008