Světy jedné Goldivlásky

...na jakých to maličkostech závisí štěstí!

NOVINKY

Kdo pod názvem článku očekával nějakou pátečně třínáctkovou katastrofu nebo valentýnské chvalozpěvy, bude zklamán ... v prvním případě doporučuji černou kroniku, v tom druhém jiný blog ;-)

Včerejší loučení s Bárou, která se zítra na semestr stěhuje do Slovinska, mělo sice maličko smutný základ (co já si tu bez ní počnú!), ale nasmály jsme se tak, že se asi v jedné nejmenované restauraci budou dlouho divit, jak se TAHLE dá opít z jednoho punče... Jen teď nevím, která část večera byla veselejší, jestli focení s foťákem bez baterek, číšník, který nás přesvědčoval, že když si dáme topinku napůl, opravdu se nenajíme, nebo hledání Barčiny rukavice, která se nakonec našla na její hlavě pod její čepicí, nikoli pod restauračním stolem, kde jsme po ní chvíli pátraly.

Taky jsme si opožděně předaly dárky k narozeninám, dostala jsem roztomilé červené kočičí ponožky, které byly dokonalou tečkou mých červených narozenin (Marylka mě totiž už v lednu obdarovala krásnýma červenýma korálkama vlastní výroby). Obojí jsem vám zdokumentovala.
















Báru jsem naaranžovala vedle vyfešákovaného auta barevně sladěného s mými ponožkami, že jsme neměly ty baterky do foťáku, "spasil" nás můj telefon - výsledkem je fotka, přes kterou lítá tolik šumu, že už ani nebylo potřeba dodávat filtr, aby vypadala jako retro... (pozn. foto je klikací ;o))






































Na závěr večera jsme se prošly do Vážan a zpátky a šly spát. Barči přeju úspěšné balení zavazadel a šťastnou cestu, sobě úspěšné umíraní nad esejí, jejíž obsah je pro mě zatím v mlze ukrytý, vám všem šťastný potřináctkový den!
Posledni komentare
14.02.2009 17:22:59: Vy jste vůbec obě retro:-)
14.02.2009 15:42:05: jéé, já vůbec netušila, že byl pátek třináctého! :) tak to se nedivím, že jsem tu rukavici nenašla h...

Děla

Čistím děla
Souhra těla
Čistím plavně
Hlavně hlavně




Elektromagnetická vlna

Elektromagnetická vlna se šíří prostorem

Najednou tiše zasténá
Zachytila ji anténa




Povzdech

Moje milá mluví stále.

O sobě a o počasí, o škole a o nákupech, o květinách, o prázdninách, o policistech, o šatech, o penězích, o účesu,

a tak dále.





(-dm-)

Ze včerejšího dne jsem si odnesla několik hodnotných ponaučení...

1. Je dobré vstát, když zazvoní budík, ne o hodinu později.

2. Pokud je ráno v Kroměříži jaro, v Olomouci může v poledne klidně chumelit (v Kroměříži pak večer taky :-))

3. Měla bych být neustále připravena na různé hrůzy, by mě nevyděsil každý plakát...i když tento teda zas TAK hrozný není (rozhodně by mohlo být hůř), ale stejně...nevim - nevim.
(Ta moje fotka tomu nepřidává, ale nepokrčený jsem bohužel nenašla.)






























4. Když mobil produkuje ostřejší fotky než foťák, něco bude špatně...

a na závěr - 5. Paní průvodčí se na osoby, které fotí z okna tmu, dívají velmi nedůvěřivě :-p


V duté nádražní hale
do které nedopadne slunce
a kde stopy mizí pod nohama

zvolna po kovové konstrukci
odchází sen


Hlasy se odráží
v pokřiveném výrazu
ocelové něhy křiku

Vlaky dál křižují pustiny
a světélkují v množinách

Oči se nevydají najít
Chtějí jen přivyknout







Na jméno polského básníka Juliana Tuwima jsem poprvé narazila na semináři Literatury pro děti a mládež. O to, že mě jeho básnění tak okouzlilo, se zasloužila hlavně Mya, která mi neuvěřitelně energicky zarecitovala jednu z jeho nejznámějších básní pro děti - a to v originále, polsky... Část toho povídání jsem si tehdy nahrála a použila ho v následující hodině, kde vyvlolalo takové nadšení, že jsem ho musela pouštět třikrát. Doteď mám nahrávku v telefonu, ale zaboha ji nemůžu dostat ven, ani přes kabel, ani jakkoli jinak, navíc si stejně nejsem moc jistá, jestli by Marylka s internetovou prezentací svého recitačního umu souhlasila :-)

Nicméně se mi podařilo najít originál aspoň v psané podobě a přestože se recitované podobě nevyrovná - slyšela jsem v té básni syčení páry i rachot kol a měla pocit, že opravdu slyším rozjíždějící se parní lokomotivu - jsem z textíku pořád tak nadšená, že si ho tu musím vyvěsit, přeju příjemné počtení...
Posledni komentare
11.02.2009 13:19:00: mya: a to ještě nepřipomínám tvou popularitu sborovou, kostely sbořené dvoučárkovým a a tak podobně ...
11.02.2009 12:33:22: No koukám, že se z obyčejné myy, s obyčejně děcky uvřískaným hlasem stala ze dne na den populární by...
09.02.2009 14:40:55: měla jsem to štěstí, a slyšela jsem mobilní nahrávku myina hlasu. Sama polštinu číst ani rozumět neu...
07.02.2009 08:23:37: Já našel odvahu a klikl jsem na český překlad. Moc se mi nepozdával, a tak doporučuji přiložit k bás...
věnováno všem hráčům licitovaného mariáše
podobnost názvu s obrazem René Magritta je čistě náhodná



v pokoji s okny na sever
u rozehrané jedné z her
zastavil se mi zimní čas

když snímám chvíle po minutách
v talonu vždycky chybí žlutá

tak musím stále hlásit pas


neproniká sem zrána svit
a nemám čím už zastavit
protivný podvečerní chlad

barvy co hřály vloni v létě
mi v zimě zmrzly na paletě

žlutá z nich nejde namíchat






(guy 2007)
1  
2  
3  
4  
5  
6  
7  
8  
 
Světy jedné Goldivlásky © Goldilocks 2008