Světy jedné Goldivlásky

...na jakých to maličkostech závisí štěstí!

NOVINKY















V mých džínách vegetují tři klokani. Potkala jsem je v létě na okraji vany - kousek od ZOO, ve které chovám takové ty malinkaté pavouky, rybenky, moly, komáry, a jim podobnou vlezlou havěť. Stěžovali si, že už je unavuje věčně se s někým vláčet, ať prý teď po kapsách nosí někdo je, jako na oplátku... Říkám si: klokani, klokani, vám snad přeskočilo (no jo, možná jsem to já, komu přeskočilo, když vidím v koupelně klokany), ale vypadali důvěryhodně, tak jsem jim na to kývla.


Posledni komentare
04.01.2009 11:32:23: Nikdy není pozdě ;-) Podrobnosti dojednáme osobně :-)))
02.01.2009 20:07:45: Vyměním postaršího, nicméně zachovalého netopýra za jednoho klokana!...pokud není ještě pozdě;) :D...
Ta, která mi ujídala z volného času, která mi nedala spát, kvůli které se mi v posledních týdnech až neuvěřitelně zvýšila spotřeba kávy a povzbuzujících čajů všeho druhu...to je ona :-)

Sladce spí v Olomouci v bílé krabici a čeká, jestli ji v lednu obhájím, tak jsem vám ji aspoň vyfotila ;o)































 
Posledni komentare
19.12.2008 19:39:12: **jejda
Prohrabovala jsem se počítačem a koho jsem neobjevila - no sebe přeci! Vůbec nevím, ze kterého roku ta fotka pochází, ale byla zima, což je teď taky, takže se to hodí :-) Autorkou je Bára, tak třeba mi s tím rokem poradí...


Posledni komentare
20.12.2008 01:15:27: Já tipuju něco kolem roku 1933, ten klobouk v tý době frčel:-)
19.12.2008 21:13:42: Podle délky vlasů? Hmmm, ty jsi ale detektiv, to by mě nenapadlo, no vidíš to...:-)
19.12.2008 21:05:54: tak rok si teda přesně nepamatuju, magdi. Podle délky tvých vlasů tipuji něco mezi rokem 2000 a 2004...
18.12.2008 13:17:10: *
Asi tak -- zastesklo se mi už dřív, ale teprve teď mě napadlo uložit Lásku i jako článek...proto to dnešní datum :-) Každopádně se nic nemění na tom, že se mi ten záznam moc líbí.






Ej lásko, lásko
(pěvecký sbor Ateneno, cimbálová muzika Ewžen, úprava: Jiří Pavlica)

sbormistr: doc. PaedDr. Pavel Režný, Ph.D.
primáš: Štěpán Slížek
sopránové sólo: Miroslava Šimečková
klarinetové sólo: Michal Poláček
(Máme jen kusé informace o mořském dně.
 O perle která tam v bahně leží.
 Díky zachovaným fragmentům rozhovorů
 mezi ještěry a netopýry
 o ní alespoň zčásti víme.
 
 Každý si to raději nechává pro sebe)
 
 
 Nedovolila mu mluvit.
 
 Darovala mu za to volnost
 smaragdových prstenů vzpomínek
 Darovala mu svobodu
 nekonečných plání ticha
 Obdařila ho rouny světel
 opadaných korun javorů
 
 (V jakési malé zemi na severu
 zakázali tamní vládci bolest.
 Odstranili každý nápis s názvem bolest
 vymazali ji ze všech dětských knih.
 Vojáci pak po nocích pročesávali města.
 Laskavě trestali každou neposlušnost.
 
 Nikdy už se nenarodilo žádné dítě.
 Ti vládci jednou skončí na šibenici)
 
 
 
 Dala mu vítr pohledů zlatých
 a zvuky lagun bezesných večerů
 Darovala mu černé hady kouzelné
 a rykot bílých nočních můr
 
 Dala mu vše
 co samotné jí nepatřilo
 Co nikdy nevlastnila
 (ač by zřejmě chtěla)
 
 
 Dala mu cestu neprostupnou:
 (Na periferiích našich měst
 jsou neviditelné čekárny
 Jsou umístěny pod viadukty
 pod betonovými pražci kolejí
 pod plechovými kříži ospalých
 zapleteny do kořenů posvátných stromů
 Někteří v nich čekají
   až budou puštěni ven
 - a ti ostatní zase dovnitř
 
 Sedíme v těch čekárnách navěky)
 
 
 Ukázala mu smrt i život
 Položila mu k nohám zrození i beznaděj
 Darovala mu němost
 Dovolila mu mlčet
 
 
Nevěděl však
co s nabízenými dary počít si
Vždyť pouze dál
           toužil
 
 Tak neurčitě. Tak naléhavě.
 Tak samozřejmě. Toužil.
        po jejích teplých pařátech
        po jejích horkých slinách
 
 (Hluboko v zelených mořích
 až na samém dně oceánu je perla.
 Leží v prastaré organické hmotě.
 Zástupy smeček loupeživých paryb
 celá pokolení tajně plánují jak pokladu se zmocnit.
 Tak neurčitě. Tak naléhavě. Tak samozřejmě.
 
 Na dně oceánu je perla.
 Hýčkáme ji a chráníme,
 ač ji nikdy nespatříme)








Každým rokem, v čase kdy na venkově ještě hrabou listí, vtrhne do nákupních center na krajích velkých měst Santa Claus. Rozhází po nich stovky nazdobených stromků, nafukovacích sněhuláků, vánočních kolekcí a další model moderních Vánoc. Z klenby pro mnohé posvátných chrámů konzumu se po mávnutí jeho staré rozklepané ruky umně ukryté v tlusté bílé rukavici začne spouštět stužka vánočních koled. Stužka to nekonečná, vtíravá a ulepená od kýče listopadových Vánoc.
Posledni komentare
27.02.2009 01:23:38: Podivné :-)
25.02.2009 20:49:20: Odpoledne kupodivu ano...
20.02.2009 11:17:28: -dm-: A odpoledne už ano :-)?
18.02.2009 21:17:02: Vzpomněl jsem si na prázdniny u tety. Když se v sobotu ráno uklidil obývák, tak se tam dopoledne nes...
(věnováno Báře)



Prvních pár kroků
mlčíš
zastavím

Ty víš že se pokaždé zastavím

a rozhlédnu se v touze vidět ryby
na které myslíš
které si kreslíš do bloku

o kterých mluvíš jen zřídka
přestože možná umírají



Řekni mi prosím znovu kam se dívat

z nás dvou jsi to odjakživa Ty
kdo v mrtvém bahně
umí hledat nebe
Posledni komentare
01.12.2008 19:25:10: mírně melancholicky depresivní, přesně zapadá do aktuální nálady...někdy bych taky potřebovala znovu...
1  
2  
3  
4  
5  
6  
7  
8  
 
Světy jedné Goldivlásky © Goldilocks 2008